Jak to vypadalo v roce 2017

Co napsat o 42.ročníku? Napadají mě dvě hlavní témata. Bílý most v Babiččině údolí a bláto. Jinak, doufám, že proběhlo bez větších problémů a všichni si to šlapání (pěšky a na kole) a odstrkování (na koloběžce) užili.

Tedy k hlavním tématům. Začneme Bílým mostem v Babiččině údolí. Již na začátku dubna se k nám dostala zpráva o jeho uzavření. Je to pro nás klíčový bod a většina tras tudy z různých směrů prochází. Po počáteční skepsi, a dokonce tendencích tento ročník vynechat, se nám podařilo najít řešení a toto místo obejít. A tím se dostáváme k dalšímu tématu. Bohužel počasí v týdnu před pochodem je hlavním viníkem, že ona obchůzka byla prvotřídně rozbahněná. Ještě se k tomu přidal spadlý strom, který byl sice odstraněn, ale traktor, kterým jej odtáhli cestu zrovna nevylepšil. Blátivo ovšem bylo i na dalších místech trasy. Cestou od devíti křížů k lávce pod Boušínem to také nebyla žádná sláva. A co teprve trasa pro horská kola. Tam je to náročné každý rok, a letos to tedy stálo za to.

Plakát, který vás zval.

A nyní bych se rád zmínil o každoročním tématu. Nedodržování trasy. Bohužel, hlavně cyklisté. Například nechápu, proč se musí proplétat od hřiště dolů kolem rybníku Batňák, kudy jde spousta pěších, a hlavně rodiny s dětmi na dětské trase. Ve startovním průkaze a na plotě u Amaňáku je jasná šipka, že mají pokračovat po silnici. Je to od nich velká nezodpovědnost. Nerozumím tomu a nevím co s tím máme udělat. Ale stejně tak pěší, kteří se dají zlákat plakátem se šipkou k občerstvení směrem k Šiškovně a potom se pletou, cyklistům, kteří by se rádi po cestě k Slatinskému mlýnu rozjeli.

A když jsme u těch cyklistů. Cyklotrasa 30 km do České Skalice je asi jedinou trasou, která se vůbec nezměnila, protože přes Bílý most nikdy nevedla. Přesto se mnozí divili, že museli stoupat od Slatinského mostu na Slatinu. A že to jezdí každoročně a tudy jeli poprvé. Prostě se opět rádi motají s pěšími a znepříjemňují tím pochod jak sobě, tak těm pěším. A navíc se ochuzují o nádherný výhled do kraje, který se otevře na konci stoupání nad slatinou. Chápu, že od Slatinského mostu do Slatiny to někteří musí vyjít pěšky, ale to přece není takový problém. Změna pohybu je zdravá. A ti, kdo to vyšlápli, si může nahoře spokojeně říct: „Dal jsem to.“

Jednou pro změnu obrázek zadní strany startovního průkazu.

Abych nepsal jen o nepříjemnostech. Letos nám opět na startu hrála místní kapela. Účastníky vítala Babička chlebem a solí. K rybníku Batňák nás opět odvezlo koňské taxi pana Martince. Na dětské trase si opět mohly děti trochu zasoutěžit. A na kontrole „Kvíčala“ se vesele malovalo. Jen tak mezi námi: U hasičů na kontrole prý měli vynikající sekanou.

A ještě jednu radost máme. Zájemců o trasu pro koloběžky přibývá. Škoda, že se probudili pozdě, a ne do středy, jak jsme žádali. Panu Čermákovi se již v pátek nepodařilo sehnat koloběžku pro všechny zájemce. Takže příště zamluvit včas! Jak říkal: „Není problém, když si pro koloběžku potom nepřijdete, ale když si přijdete bez zamluvení a není.“

Nový letošní diplom.

Čím dál víc lidí přijíždí na start autem a potom se vracejí připraveným autobusem, nebo vlakem. Způsobuje nám to čím dál větší komplikace. V naší obci je bohužel jen omezená možnost parkování. Myslím, že by nebylo špatné to udělat obráceně. Nechat si auto ve Skalici a na start se vydat vlakem. Možná by nebylo špatné zajistit jeden autobus na ráno ze Skalice do Velkých Svatoňovic

I když to tak z předchozího textu úplně nevypadá, celkově bych hodnotil 42. ročník jako vydařený. Problémy s trasou se nám podařilo překonat, počasí nám v den pochodu přálo. Ráno okolo deseti stupňů a odpoledne se to šplhalo až ke dvaceti. To je, když přihlédneme k počasí v předchozích týdnech snad možné definovat i jako vedro. A že vás vyrazilo trochu míň? Nezáleží na počtu. Důležité je, aby ti, co vyrazí byli spokojeni. A to, jak doufám, se u většiny startujících povedlo. A spokojení účastníci jsou tou nejlepší odměnou za snažení celého našeho organizačního týmu.