Pochod v roce 2024

Plakát

V tomto ročníku byla trochu komplikovaná doprava. Na vlakové trati vedoucí Českou Skalicí byl ještě poslední den výluky mezi Jaroměří a Starkočí. Což mohlo komplikovat příjezd na start i vracení se zpět do Velkých Svatoňovic, kam jezdí za normálních okolností přímý vlak. Letos se muselo výlukovým autobusem. Na štěstí nebylo třeba ve Starkoči přesedat, autobus jel až do Velkých Svatoňovic. Doufám tedy, že se každý dostal celkem bez problémů zpět na start ke svému autíčku, nebo rovnou domů.

Startovní Průkaz

Jako každý rok vítala turisty na startu Babička chlebem a solí. Také se mohli někteří šťastní svézt kousek cesty koňským taxi. Na startu nám opět hrála místní Country kapela. Dětskou trasu ozvláštnili hasiči z SDH Velké Svatoňovice různými úkoly, koláčky, preclíky a v místním lomečku táborákem se špekáčky. V cíli se pak mohli povozit na koníkovi. I tento rok nám firma Sklenář zapůjčila váhy, na kterých se mohl každý, kdo chtěl, na startu a v cíli zvážit. U Slatinského Mlýna opět vyhrávala kapela TENDR a byl tam připraven stánek s občerstvením. Cyklisté měli připravené občerstvení i na kontrole u Šiškovny. Zde musím poděkovat panu Andršovi, že pro kontrolu připravuje každoročně zázemí. Ještě se musím omluvit za problémy s razítky. Nějak se nám začínají rozpadat. Asi budeme muset dát vyrobit nová. Některá si během toho jednoho dne užijí i tisíce otisknutí, a to nejenom na startovní průkaz. A tuto službu nám už nějaký rok odvádějí.

Diplom

Mám smíšené pocity, když někdo přijde pro razítko a řekne: „Já jsem si jel po své trase.“ Naopak mě potěšil názor jednoho z cyklistů, který řekl: „Snažím se jet přesně podle popisu trasy. Když už si někdo dal tu práci a trasu připravil.“ Ano. Příprava trasy, její popis i vytvoření podkladů pro navigaci dá hodně práce a času. A každý rok nám připraví nějaké problémy. Letos byl třeba zavřený most ve Zlíči. Nedalo se tudy dojet do Studnice, kam vedou dvě cyklotrasy. Museli jsme tedy pro cyklisty najít náhradní variantu. Myslím, že dodržení připravené trasy je na svědomí každého. Co mě vždy potěší, je, když někdo přijde do cíle a řekne, že se pěkně šlo, nebo jelo, že byla dobře připravená trasa a že se mu náš pochod líbí i po organizační stránce a loučí se slovy tak zase příští rok. Je to příjemné ale zároveň i zavazující uspořádat i příští ročník. Tak doufám, že se to zase za rok podaří.